Vrabci

Vrabci na huntě.

K článku vrabci na huntě.Přečetl jsem si ho a chci popsat moje zážitky z krmením ne jen vrabců,ale ptactva celkem.Krmím jen přes zimu a ne na balkoně paneláku,ale jdu za nimi do přírody.Máme zahrádku a protože se nám tam ptáčkové objevují po celý rok rozhodli jsme se s manželkou,že je budeme přes zimu krmívat.V době našeho rozhodování byl trh na takovéto věci velmi špatně zásoben a vlastně v té době se krmítka ani neprodávala.Musel jsem si je tedy vyrobit a tak jsem zapojil své ruce do práce.Vymyslel jsem krmítko ze zásobníkem, aby nám tam to krmení vydrželo delší dobu,protože přes zimu nechodíme na zahradu každý den.Krmíme hlavně slunečnicovým semenem a směsí ptačího zobu.Také přivazuji na provázky kůže ze špeku a hovězí lůj.
Je zajímavé pozorovat jak se ptáčkové chovají.Když přijdu na zahradu a krmítka jsou prázdná,není kolem ani ptáčka.Jakmile,ale krmítka doplním,tak za malou chvilku se objeví první průzkumník.Obyčejně to bývá nějaká sýkorka,která sebere semínko a odletí pryč.Po krátké chvilce se ale vrací a s ní již další a pak další a další.Vypadá to jako by se tam někde, kde konzumují domlouvaly a předávaly si informace o tom kde semena sehnaly a kde jsou k sebrání.Není to jen u sýkorek spolu přilétají i brhlíci,pěnkavy,kominíčci,ale vrabců málo.Vrabec je typický ptáček našeho venkova,který se přiživoval na venkovských dvorech, kde také nacházel dostatek místa pro hnízdění a materiálu pro stavbu hnízd.V moderních městech se vyskytuje velmi málo. Městské prostředí jim moc nevyhovuje, proto se nám zdá,že vrabců není.U nás na zahradě jsou,ale v porovnání s těmi ostatními je jich méně i když se snažíme je dobře krmit.

Masopust

Masopustní tradice.

Přečetl jsem si poslední číslo časopisu Receptář,který pravidelně odebírám.Je tam krásný článek o vzniku a tradici dodržování masopustního veselí. Masopust dnes není nic nového a kořeny má už v pohanských dobách,kdy lidé neměli boha jednoho,ale bohů mnoho.Bývalo to takové první předzvěstí jara.Lidé se už veselili,že zima konečně přestane.Uspořádali si k tomu bujnou zábavu s dostatkem jídla.Únor bývá většinou časem vepřových zabijaček,je dostatek masa a to k oslavám patří.
Co mne,ale nejvíce potěšilo je skutečnost,že Kadaň je uváděna v přehledu měst a obcí naší republiky,kde se tradice masopustu slaví.Bude to v sobotu 25.února 2006 a bude to velké.

Přesnost,dochvilnost a také zodpovědnost

Přečetl jsem si článek Františka Červeného na jeho blog.spotu „Jak režiséři přicházejí o iluze“. Článek je o divadelní zkoušce.Četl jsem ho zrovna před tím,než jsem začal zpracovávat další příspěvky naší malé ankety.
Jednou z otázek je : Máš rád přesnost a dochvilnost? Dá se říci,že všichni odpověděli,že tyto dvě disciplíny mají rádi,ale jejich dodržování si přejí hlavně u druhých.
Přesnost se dá dělit na různé kategorie :jako dodržování přesné míry,váhy,objemu atd.Nás ale hlavně zajímalo dodržování přesného času.To je času stanovené schůzky,začátku zkoušek,zahájení představení,dodržení času přestávky atd. Zde už u řady dotázaných dochází k různým úlevám pro ně samotné.Nazývá se to jako akademické čtvrt hodinky.Zmešká-li se zahájení představení kvůli akademické čtvrt hodince několika diváků,tak je to přinejmenším pohrdáním dochvilnosti těch diváků,kteří přišli včas za předpokladu,že představení skutečně začne tak, jak je uvedeno v programu.To samé také platí na zkouškách souboru.Nedochvilnost a nezodpovědnost těch kteří se zpozdí anebo vůbec nedostaví, potom u těch ostatních vyvolávají špatné stavy,ubírají chuť do další činnosti přesně tak jak to popisuje František.

Pranostika

O svaté Šcholastice navleč si rukavice.To je pranostika pro dnešní den. Kdo si myslí,že už nebude zima a že se začíná oteplovat ,tak ať na to rychle zapomene.Zrovna dnes jsem již 3x odhazoval sníh z chodníku kolem baráku (protože tento týden máme úklid).Podle předpovědi to na příští týden nebude lepší.Ovšem jiná pranostika zase říká."Únor bílý pole sílí".To znamená,že v tomto roce by mohla být dobrá úroda.To je zase dobře pro nás zahrádkáře.

Smysl amatérského divadla

V čem vidíš smysl amatérského divadla v dnešní době ?

V rozšiřování kulturního obzoru nejen lidí, kteří se kolem divadla motají, ale i lidí z jejich okolí, protože mnozí z nich by jinak na divadlo nešli. Kdysi byli ochotníci skoro v každé vesnici, kde měli hospodu a sál. Byla to jedna z mála možností jak šířit kulturu a dnešní amatérské divadlo by mělo v těchto tradicích pokračovat, zejména v menších městech. Málo kdo je dnes ochoten jet 50 km do „velkého“ divadla, ale na místní amatéry přijde místo sledování „zábavného“ pořadu v TV a v tom je ten smysl.
V tom, aby se ten, kdo ho dělá rád, vyžil a uspokojil a aby ten, kdo se na to rád dívá, měl na co jít.
Pro herce odreagování, pro diváka taky.
V čem? Amatéři mají blíž k divákům a hlavně divák ví, že to hrají skutečně pro ně. Navíc smysl je stejný jako u klasického divadla. Obohatit lidem život o ono kouzlo hry.
Stejně jako v jakékoli jiné době – táhnout káru živými osly a ne parním strojem (a to není citát, to já takhle jdu životem a trousím moudrost, což už ovšem citát J. Werich:-)
Určitě ve zkušenostech a příležitostech pro začínající herce, myslím, že ve všem, ať už jde o herectví nebo o cokoli jiného, je důležitá praxe a zkušenosti. A jak se říká „chybami se člověk učí“ .To je určitě jeden z mnoha smyslů amatérského divadla. Dál pro podporu kulturního života v malých městech, jako třeba tady. Myslím, že to našemu městu prospělo a z mnoha stran jsem slyšela chválu.
Myslím ,že je to užitečná a zábavná věc či naplnění volného času pro ty kdo ho dělají i pro ty kdo na něj chodí.
Je přeci skvělé koukat se na partu amatérů,kteří dělají něco pro lidi,ne pro peníze.
Ani pro slávu,ale prostě proto,že chtějí a že je to baví.
Je to skvělé odreagování a zábava.Je to také dobrá šance pro ty kteří se chtějí věnovat hraní,ale chtějí mít stabilní povolání.
Samozřejmě v tom, že lidi, kteří mají chuť a zájem se pobavit, něco naučit atp. se sejdou a užijí si spoustu srandy. Jen tak mimoděk tam vzniká představení, které pak na 120% hrajeme divákům. Mimo jiné je přeci krásné, když se parta lidí sejde, aby cvičili, jak nejlépe spadnout ze stolu, ne?
Dlouholetý divadelní nadšenec,vedoucí několika souborů na chomutovském okrese,autor několika divadelních her,umělec v mnoha směrech pan Vladimír Valeš říkal: „divadlo kultivuje nejen toho kdo divadlo dělá,ale i diváka který na divadlo chodí „.
Toto je několik citací o smyslu amatérského divadla od členů našeho souboru.

Anketa

Tak jsem vyhodnotil anketu jednoho malého, různorodého kolektivu,který se věnuje bohulibé činnosti. Provozuje divadlo.Věkové rozpětí je značné. Většina je mladých, ale průměr značně ovlivňuje můj věk.Všichni rádi zpívají, ale bohužel jen doma a okolí ten zpěv nemá rádo.Tento zádrhel se dá společným školením po jistém čase odstranit. Oblíbených herců a hereček jako vzory je celá řada. Nejvíce lidí se dostalo k divadlu díky režiséru Janu Losenickému. Povolání jsou různá.Nejvíce je studujících, ale je zde jedno povolání, které je velmi těžké, ale bohužel je bez názvu. Kuriozní je jeden nosič vody. Metody na prosazování vlastních názorů jsou různé.Výsledkem je, že je potřeba prosazovat názor správný, který je dobrý. Závěrem všichni mají rádi dodržování přesnosti a dochvilnosti.Ovšem jsou jedinci, kteří požadují v dodržování přesnosti pro sebe akademickou čtvrt hodinku( t.j. 15 min. opoždění pro sebe).Podrobné výsledky dodám po obdržení dalších dotazníků na stránkách divadla Navenek

Mokřanská Bůda

Starý pan Zedníček

V padesátých letech minulého století se začala rozšiřovat zlínská čtvrť Mokrá o kolonii finských rodinných domků. Prvním domkem bylo sídlo stavbyvedoucího, kde bylo také zařízení stavby a sklad. Po dokončení celé kolonie se rozhodovalo co s tímto domkem. Rozhodnutím MNV a také na přání občanů vzniklo zařízení, kterému by se dalo říkat Osvětová beseda, nebo Kulturní dům čtvrti Mokrá.V domku zbyly obvodové zdi, které tvořily vlastní sál pro zhruba 40 diváků, malé jevišťátko a miniaturní kabina pro 16mm filmový projektor na promítání filmů. Iniciátorem vzniku tohoto domku byl také pan Bedřich Zedníček (otec známého populárního herce Pavla Zedníčka). Lidově se tomuto zařízení říkalo Bůda. A v tomto zařízení vznikl ochotnický soubor, který vedl a ze začátku také režíroval a opatroval za pomoci své manželky právě pan Bedřich Zedníček. Byla to parta nadšenců, která si musela vytvořit všechno sama vlastníma rukama. Zhotovení kulis, rekvizit, kostýmů, to bylo samozřejmostí. Udržování tohoto zařízení bylo nutností. Nikdo, žádná instituce na tuto zájmovou činnost nepřispěla a jen díky Bedřichovi, který na to vše dohlížel to náramně dobře fungovalo. Oblíbenost souboru mezi občany byla značná, protože dávané hry se musely několikrát opakovat. Právě pro tu oblíbenost a také proto, že kapacita sálu byla silně omezena jeho velikostí. Pro herce to byla výhoda, nastudovaná hra se tak mnohokrát opakovala a herci se tedy vyhrávali. Současně se také učili tomu aby se svým rekvizitám řádně věnovali, opatrovali si je a řádně se o ně sami starali, protože je potřebovali vícekrát a vlastně si je museli sami opatřovat. Na pořádek byl pan Bedřich pedant. Do tohoto kolektivu jsem já přišel jako 15-letý chlapec a dnes kdykoliv jedu do Zlína, rád se s panem Bedřichem na pár slov zastavím a pohovoříme o divadle. Byl a je dodnes pro mne představitelem té dobré party lidí, kteří dělají ochotnické divadlo s láskou.

Včera byla zkouška

Bylo to krásné a sešlo se nás tolik,že jsem byl překvapen.Hra kterou chci na příští sezónu hrát je tak zaplněna postavami,že se na každého dostane role a myslím ,že budou všichni spokojeni.