Mokřanská Bůda

Starý pan Zedníček

V padesátých letech minulého století se začala rozšiřovat zlínská čtvrť Mokrá o kolonii finských rodinných domků. Prvním domkem bylo sídlo stavbyvedoucího, kde bylo také zařízení stavby a sklad. Po dokončení celé kolonie se rozhodovalo co s tímto domkem. Rozhodnutím MNV a také na přání občanů vzniklo zařízení, kterému by se dalo říkat Osvětová beseda, nebo Kulturní dům čtvrti Mokrá.V domku zbyly obvodové zdi, které tvořily vlastní sál pro zhruba 40 diváků, malé jevišťátko a miniaturní kabina pro 16mm filmový projektor na promítání filmů. Iniciátorem vzniku tohoto domku byl také pan Bedřich Zedníček (otec známého populárního herce Pavla Zedníčka). Lidově se tomuto zařízení říkalo Bůda. A v tomto zařízení vznikl ochotnický soubor, který vedl a ze začátku také režíroval a opatroval za pomoci své manželky právě pan Bedřich Zedníček. Byla to parta nadšenců, která si musela vytvořit všechno sama vlastníma rukama. Zhotovení kulis, rekvizit, kostýmů, to bylo samozřejmostí. Udržování tohoto zařízení bylo nutností. Nikdo, žádná instituce na tuto zájmovou činnost nepřispěla a jen díky Bedřichovi, který na to vše dohlížel to náramně dobře fungovalo. Oblíbenost souboru mezi občany byla značná, protože dávané hry se musely několikrát opakovat. Právě pro tu oblíbenost a také proto, že kapacita sálu byla silně omezena jeho velikostí. Pro herce to byla výhoda, nastudovaná hra se tak mnohokrát opakovala a herci se tedy vyhrávali. Současně se také učili tomu aby se svým rekvizitám řádně věnovali, opatrovali si je a řádně se o ně sami starali, protože je potřebovali vícekrát a vlastně si je museli sami opatřovat. Na pořádek byl pan Bedřich pedant. Do tohoto kolektivu jsem já přišel jako 15-letý chlapec a dnes kdykoliv jedu do Zlína, rád se s panem Bedřichem na pár slov zastavím a pohovoříme o divadle. Byl a je dodnes pro mne představitelem té dobré party lidí, kteří dělají ochotnické divadlo s láskou.