Kapr

Je doba před Štědrým dnem,procházíme městem a pořád přemýšlíme co je ještě potřeba připravit,abychom na nic nezapomněli.Stromeček máme,dárečky také i když já je kupuji někdy na poslední chvíli.O štědrovečerní večeři se stará manželka,ale v tom mne napadá,vždyť rybí polévku tu přece dělám já a k tomu je potřeba ryba.Tak jsem přišel na to,že ta ryba,ten kapr nám ještě chybí.Domluva byla krátká.Musíme ho koupit.Zamířili jsme ke stánku kde v několika kádích,již na první pohled, plavali pěkní kapříci.Přál jsem si pěkně velkého a hlavně lysého kapra.To odšupinování se mi špatně dělá a hlavně je kolem toho plno nepořádku.Lysáky mám rád také proto,že jsou šťavnatější.Mají totiž víc podkožního tuku.Kapřík byl krásný a hlavně živý.Nesl jsem ho domů s radostí.Manželka mu hned napustila vanu a on se začal ve vaně čile prohánět.Chudák jako by tušil,že to jsou jeho poslední veselé okamžiky.Teprve večer přišel jeho okamžik,pro který byl vlastně celý krátký život chován,pěstován a krmen.Posloužil nám jako tradiční pokrm naší štědrovečerní večeře.Jeho pár šupin,které jsme si s manželkou rozdělili a nosíme je v pěněžence nám ho připomíná a podle pověry nám má zajistit aby se nám peníze nerozkutálely.

Stal jsem se loutkohercem

Koncem listopadu letošního roku mne oslovil Lukáš Gavenda s prosbou,zda bych mu nemohl zahrát otce v jeho nové hře nazvané "O třech dcerkách".Na roli otce jsem si již zvykl.Hrál jsem ho v pohádce "Kráska a zvíře",kde jsem měl také tři dcery,tak proč ne teď.Název hry sám prozrazoval,že to opět budou dcery tři.Nabídku jsem tedy přijal a byl jsem pozván na první čtenou zkoušku.Tam mne,ale čekalo překvapení v podobě loutky starého otce.Budu vodit loutku a současně jí dám svůj hlas.Bylo to něco nového,co jsem do té doby nezkoušel.Člověk se má učit pořád i když si myslí,že už to není potřeba.Vyvrcholením našeho zkoušení pak bylo představení 5.prosince a repríza 17.prosince.Hra je legendou o svatém Mikuláši.

Účast diváků dětí i dospělých potvrdila,že o tento druh divadla zájem je.Že se hra vydařila o tom svědčil dlouhotrvající potlesk.Děkuji tímto Lukášovi,že mi umožnil získat další zkušenost a udělal ze mne také loutkoherce.

Repríza Sřelnice 15.12.2006

Repríza představení hry N. Machiavelliho "Mandragora " se stala ukázkou jak je možné zneužít ochoty amatérských nadšenců,kteří se věnují provozování divadla,ke komerčním účelům provozovatele zařízení, bez náhrady za provedenou práci.Než soubor vůbec začal s přípravou představení( t.j.postavení kulis,ovětlení,montáž zvukového zřízení atd.)byl předem vyzván k tomu aby provedl po ukončení svého představení,úpravu sálu na stolové uspořádání pro večírek,který bude následovat příští den.Věc,která je ve vztazích provozovatele a skupiny,která provádí představení neslýchaná. (chceš hrát,tak musíš makat, jinak hrát nebudeš!).Protože jsme řadě našich přátel slíbili,že další představení Mandragory bude na Střelnici,náš principál tuto podmínku přijal(aby nedošlo k pomluvě souboru Navenek).Stalo se při příjezdu na Střelnici,že i když je kulturní zařízení po nákladné rekonstrukci,není pro provozování divadla náležitě technicky připraveno.Předně montáž kulis není ideální,prakticky žádné tahy,nedá se zakrýt strop jeviště(divák z předních řad vidí strop s tahy a reflektory,což ruší).Osvětlení jeviště není pořád dořešeno.Nedostatečné šatny(dá-li se to šatnami nazvat,není v nich voda,umyvadla a také sociální zařízení)Technické spojení jeviště -hlediště a inspicie to je tak na úrovni 30 let 20.století.Při vší úctě,je Orfeum pro provozování divadla proti Střelnici doslova ideálem,který má k dokonalosti značně daleko.Kdo projektoval Střelnici s úmyslem,že se tam bude hrát divadlo,tak divadlo nikdy neviděl a némá povědomí jak se divadlo provozuje.
Divadlo Navenek je parta nadšenců,která dokázala,že i přes tyto uvedené nedostatky, je schopná představení uskutečnit .Předvedená hra byla ochuzena o světelné efekty,které obohatí scénu o dobrých sto procent a to jo velká škoda.Nedostatečné osvětlení zabránilo bližšímu kontaktu hrců s diváky.Herci se museli neustále hlídat a držet v zadní části jeviště,aby byli vůbec řádně vidět.Zvukové zařízení fungovalo díky tomu,že zvukař seděl přímo na jevišti.Užívání zvukového pultu nad jevištěm je dosti problematické.Šatny a soc zařízení byli již popsány.Během představení není kam.
Vlastní repríza představení hry Mandragora po stránce provedení nebyla špatná a dá se hodnotit za uvedených podmínek jako dobré představení.