Vzpomínka na Císařský dne

V sobotu 25.8.2007 se opět po roce konal Císařův den v Kadani.Byl to již 15 ročník.Viděl jsem slavnostní zahájení v 10.00 hod,kdy současný starosta J. Kulhánek předává městské právo na 1 den hranému purkmistrovi,který pak oganizuje a řídí přivítání císaře římského a krále českého Karla IV s jeho doprovodem při návštěvě Kadaně.

Celé toto divadlo hrají herci kláštereckého divadelního souboru Klas,kteří se prvního představení ujali v roce 1993.Tehdejší vedení MÚ se chopilo nápadu ředitelky archivu dr. Mertové a v trojici dr. Mertová,ing.V.Malý a režisér Z.Vachata zorganizovali Císařský den v Kadani.Byl jsem v tehdejším kolektivu klasáků jediný člen z Kadaně.Z.Vachata mi přidělil jednu z mluvených rolí a to zrovna purkmistra Kadaně jménem Kotek.Naše technické vybavení bylo velmi skromné.Neměli jsme žádné mikroporty,zesilovače anebo velkoplošné obrazovky a tak jsme museli velmi hlasitě mluvit, aby nás lidé v těch prvních řadách slyšeli.Zajímavá jsou slova tehdejšího starosty Vaňase,která pronesl pro deník Nástup :"Tohle by měla být věc,která se může,ne-musí stát tradicí". Tehdy se ještě právo hercům nepředávalo a dokonce jsme se se starostou ani neviděli.Byl to první ročník a byl to začátek.

Purkmistra jsem pak hrál ještě po 5 ročníků.Z dalších kadaňáků zachraňovala účast ještě Eliška Svěráková.Většího počtu kadaňských herců se dočkal až 14 ročník kdy přišli do doprovodné skupiny krále herci souboru Navenek.V letošním roce žel soubor Klas kadaňské herce nepotřeboval.Tak se stalo,že se Císařského dne v Kadani nezúčastnil,poprvé v celé historii ani jeden kadaňák.Tak jsem se na památku pouze vyfotil s purkmistrem V.Štaubrem.

Kapr

Je doba před Štědrým dnem,procházíme městem a pořád přemýšlíme co je ještě potřeba připravit,abychom na nic nezapomněli.Stromeček máme,dárečky také i když já je kupuji někdy na poslední chvíli.O štědrovečerní večeři se stará manželka,ale v tom mne napadá,vždyť rybí polévku tu přece dělám já a k tomu je potřeba ryba.Tak jsem přišel na to,že ta ryba,ten kapr nám ještě chybí.Domluva byla krátká.Musíme ho koupit.Zamířili jsme ke stánku kde v několika kádích,již na první pohled, plavali pěkní kapříci.Přál jsem si pěkně velkého a hlavně lysého kapra.To odšupinování se mi špatně dělá a hlavně je kolem toho plno nepořádku.Lysáky mám rád také proto,že jsou šťavnatější.Mají totiž víc podkožního tuku.Kapřík byl krásný a hlavně živý.Nesl jsem ho domů s radostí.Manželka mu hned napustila vanu a on se začal ve vaně čile prohánět.Chudák jako by tušil,že to jsou jeho poslední veselé okamžiky.Teprve večer přišel jeho okamžik,pro který byl vlastně celý krátký život chován,pěstován a krmen.Posloužil nám jako tradiční pokrm naší štědrovečerní večeře.Jeho pár šupin,které jsme si s manželkou rozdělili a nosíme je v pěněžence nám ho připomíná a podle pověry nám má zajistit aby se nám peníze nerozkutálely.

Stal jsem se loutkohercem

Koncem listopadu letošního roku mne oslovil Lukáš Gavenda s prosbou,zda bych mu nemohl zahrát otce v jeho nové hře nazvané "O třech dcerkách".Na roli otce jsem si již zvykl.Hrál jsem ho v pohádce "Kráska a zvíře",kde jsem měl také tři dcery,tak proč ne teď.Název hry sám prozrazoval,že to opět budou dcery tři.Nabídku jsem tedy přijal a byl jsem pozván na první čtenou zkoušku.Tam mne,ale čekalo překvapení v podobě loutky starého otce.Budu vodit loutku a současně jí dám svůj hlas.Bylo to něco nového,co jsem do té doby nezkoušel.Člověk se má učit pořád i když si myslí,že už to není potřeba.Vyvrcholením našeho zkoušení pak bylo představení 5.prosince a repríza 17.prosince.Hra je legendou o svatém Mikuláši.

Účast diváků dětí i dospělých potvrdila,že o tento druh divadla zájem je.Že se hra vydařila o tom svědčil dlouhotrvající potlesk.Děkuji tímto Lukášovi,že mi umožnil získat další zkušenost a udělal ze mne také loutkoherce.

Repríza Sřelnice 15.12.2006

Repríza představení hry N. Machiavelliho "Mandragora " se stala ukázkou jak je možné zneužít ochoty amatérských nadšenců,kteří se věnují provozování divadla,ke komerčním účelům provozovatele zařízení, bez náhrady za provedenou práci.Než soubor vůbec začal s přípravou představení( t.j.postavení kulis,ovětlení,montáž zvukového zřízení atd.)byl předem vyzván k tomu aby provedl po ukončení svého představení,úpravu sálu na stolové uspořádání pro večírek,který bude následovat příští den.Věc,která je ve vztazích provozovatele a skupiny,která provádí představení neslýchaná. (chceš hrát,tak musíš makat, jinak hrát nebudeš!).Protože jsme řadě našich přátel slíbili,že další představení Mandragory bude na Střelnici,náš principál tuto podmínku přijal(aby nedošlo k pomluvě souboru Navenek).Stalo se při příjezdu na Střelnici,že i když je kulturní zařízení po nákladné rekonstrukci,není pro provozování divadla náležitě technicky připraveno.Předně montáž kulis není ideální,prakticky žádné tahy,nedá se zakrýt strop jeviště(divák z předních řad vidí strop s tahy a reflektory,což ruší).Osvětlení jeviště není pořád dořešeno.Nedostatečné šatny(dá-li se to šatnami nazvat,není v nich voda,umyvadla a také sociální zařízení)Technické spojení jeviště -hlediště a inspicie to je tak na úrovni 30 let 20.století.Při vší úctě,je Orfeum pro provozování divadla proti Střelnici doslova ideálem,který má k dokonalosti značně daleko.Kdo projektoval Střelnici s úmyslem,že se tam bude hrát divadlo,tak divadlo nikdy neviděl a némá povědomí jak se divadlo provozuje.
Divadlo Navenek je parta nadšenců,která dokázala,že i přes tyto uvedené nedostatky, je schopná představení uskutečnit .Předvedená hra byla ochuzena o světelné efekty,které obohatí scénu o dobrých sto procent a to jo velká škoda.Nedostatečné osvětlení zabránilo bližšímu kontaktu hrců s diváky.Herci se museli neustále hlídat a držet v zadní části jeviště,aby byli vůbec řádně vidět.Zvukové zařízení fungovalo díky tomu,že zvukař seděl přímo na jevišti.Užívání zvukového pultu nad jevištěm je dosti problematické.Šatny a soc zařízení byli již popsány.Během představení není kam.
Vlastní repríza představení hry Mandragora po stránce provedení nebyla špatná a dá se hodnotit za uvedených podmínek jako dobré představení.

Příprava premiéry

Konečně se po dlouhé době zkoušení pro všechny přiblížila chvíle o které jsme snili na počátku,kdy se otevřely texty a začala se číst divadelní hra Mandragora.Od té doby uběhla spousta času vyplněného učením,rozjímáním a promýšlením nad textem, jeho obsahem a možností vyjádření myšlenky,kterou do celé hry vložil autor.Byly to hodiny a hodiny strávené v KZ Orfeum,ale také na soustředění v Libici.

Na veřejné generální zkoušce a také na vystoupení v Klášterci jsme se setkali s první reakcí diváků.Teď to bude při premiéře a bude to před naším,domácím publikem.To vyvolává ve všech kteří uvedení hry připravují určité napětí.Jak budeme publikem přijati,bude se hra líbit,co na to řeknou kritikové,budou vynaložené prostředky adekvátní odezvě a co naše společná snaha a práce,dozná úspěchu?To vše probíhá myslí herců,techniků,producenta a také režiséra,který musí všechny potřebné věci dát dohromady a zkloubit v jeden ucelený celek,který se předkládá divákům jako hotové představení.

Přáním a snahou celé party nadšenců je, aby to bylo představení úspěšné,které pak přiláká další nové diváky a spolupracovníky souboru Navenek.

Místo premiéry-veřejná generální zkouška

Naplánovaná premiéra hry Mandragora na 28.10.2006 na Střelnici v Kadani se bohužel nekonala,protože sál není v současné době schopen k provozování kultúrních pořadů.Tato informace byla souboru oznámená v úterý 24.10.2006.Principál a režisér se tedy rozhodli,že veřejná generálka ,která se měla původně také konat na Střelnici,proběhne v KZ Orfeum v Kadani.Zařízení je vlastně domovskou scénou divadla Navenek.K překvapení režiséra se dostavil slušný počet diváků.Jen od představitele Ligura přišlo tolik členů rodiny a známých,že obsadili dvě řady křesel a to je jich v jedné řadě 14.Upozorňuji,že pozváni byli jen nejbližší známí a přátelé divadla.Nebyla prováděna vůbec žádná propagace.Sál byl z poloviny zaplněn.

Na hercích bylo vidět,že jsou z takového počtu diváků na veřejné generálce troch nervozní,ale to se po prvních zvucích hlasu průvodkyně katedrálou Santa Croce změnilo.Hra nabrala správné tempo,které se udržovalo až do konečného výstupu,kdy se fráter Timotej za všechny učinkující v příběhu s diváky loučí a posílá je domů.Ti jsou spokojeni,potleskem nešetří.Ostatně již během představení odměnili herce potleskem několikrát na otevřené scéně.Dá se tedy říci,že soubor je na středeční představení 1.11.2006 v Klášterci trochu připraven. Když dopadne vystoupení tak jak veřejná generálka budeme v celku spokojeni.

Františkáni

V sobotu 9.září 2006 se konal den otevřených dveří kulturních památek po celé naší zemi.Také u nás v Kadani byl proto otevřen pro širokou veřejnost klášter 14 svatých pomocníků.Aby bylo dosaženo oživenější prohlídky byli požádání členové divadla Navenek zda by nemohli v tento den vystupovat v klášteře v rolích mnichů františkánů.Měli tak na různých místech ukazovat jak se v takovém klášteře žilo. Sice jen ve velmi malé omezené činnosti.Za krátkou chvilku prohlídky nebylo možné ukázat celý bohatý rejstřík života mnichů.Ale i tak návštěvníci mohli vidět a slyšet výklad o jejich životě přímo z úst mnichů, což je přitažlivější a poutavější než suchý a naučený výklad průvodce.Mohli se dokonce na život a práci bratří přímo zeptat a podebatovat s nimi. Velmi příjemné bylo pro bratry, když se někteří dotazovali zda jsme opravdu bratři františkáni a kolik nás tady v této době žije a jak se nám žije atd.To byly dotazy od návštěvníků,kteří nás herce ještě asi nikdy neviděli v našem divadle a nebo to byli návštěvníci,kteří se přijeli podívat se zájezdem z jiných končin.Příjemné bylo, když jsme po 16 hodině navštěvy ukončili s vědomím dobře vykonané práce.Velký dík za to že den tak dobře dopadl patří bratru Lukáši Gavendovi,který se postaral o duchovní stránku a také bratru Janu Milotovi,jenž se o nás staral po stránce materiální.