...J.Skotek...Navenek...

Vzpomínka na Císařský dne

2007-08-27T03:40:00.000+02:00

V sobotu 25.8.2007 se opět po roce konal Císařův den v Kadani.Byl to již 15 ročník.Viděl jsem slavnostní zahájení v 10.00 hod,kdy současný starosta J. Kulhánek předává městské právo na 1 den hranému purkmistrovi,který pak oganizuje a řídí přivítání císaře římského a krále českého Karla IV s jeho doprovodem při návštěvě Kadaně.

Celé toto divadlo hrají herci kláštereckého divadelního souboru Klas,kteří se prvního představení ujali v roce 1993.Tehdejší vedení MÚ se chopilo nápadu ředitelky archivu dr. Mertové a v trojici dr. Mertová,ing.V.Malý a režisér Z.Vachata zorganizovali Císařský den v Kadani.Byl jsem v tehdejším kolektivu klasáků jediný člen z Kadaně.Z.Vachata mi přidělil jednu z mluvených rolí a to zrovna purkmistra Kadaně jménem Kotek.Naše technické vybavení bylo velmi skromné.Neměli jsme žádné mikroporty,zesilovače anebo velkoplošné obrazovky a tak jsme museli velmi hlasitě mluvit, aby nás lidé v těch prvních řadách slyšeli.Zajímavá jsou slova tehdejšího starosty Vaňase,která pronesl pro deník Nástup :"Tohle by měla být věc,která se může,ne-musí stát tradicí". Tehdy se ještě právo hercům nepředávalo a dokonce jsme se se starostou ani neviděli.Byl to první ročník a byl to začátek.

Purkmistra jsem pak hrál ještě po 5 ročníků.Z dalších kadaňáků zachraňovala účast ještě Eliška Svěráková.Většího počtu kadaňských herců se dočkal až 14 ročník kdy přišli do doprovodné skupiny krále herci souboru Navenek.V letošním roce žel soubor Klas kadaňské herce nepotřeboval.Tak se stalo,že se Císařského dne v Kadani nezúčastnil,poprvé v celé historii ani jeden kadaňák.Tak jsem se na památku pouze vyfotil s purkmistrem V.Štaubrem.

Kapr

2006-12-23T11:42:00.000+01:00

Je doba před Štědrým dnem,procházíme městem a pořád přemýšlíme co je ještě potřeba připravit,abychom na nic nezapomněli.Stromeček máme,dárečky také i když já je kupuji někdy na poslední chvíli.O štědrovečerní večeři se stará manželka,ale v tom mne napadá,vždyť rybí polévku tu přece dělám já a k tomu je potřeba ryba.Tak jsem přišel na to,že ta ryba,ten kapr nám ještě chybí.Domluva byla krátká.Musíme ho koupit.Zamířili jsme ke stánku kde v několika kádích,již na první pohled, plavali pěkní kapříci.Přál jsem si pěkně velkého a hlavně lysého kapra.To odšupinování se mi špatně dělá a hlavně je kolem toho plno nepořádku.Lysáky mám rád také proto,že jsou šťavnatější.Mají totiž víc podkožního tuku.Kapřík byl krásný a hlavně živý.Nesl jsem ho domů s radostí.Manželka mu hned napustila vanu a on se začal ve vaně čile prohánět.Chudák jako by tušil,že to jsou jeho poslední veselé okamžiky.Teprve večer přišel jeho okamžik,pro který byl vlastně celý krátký život chován,pěstován a krmen.Posloužil nám jako tradiční pokrm naší štědrovečerní večeře.Jeho pár šupin,které jsme si s manželkou rozdělili a nosíme je v pěněžence nám ho připomíná a podle pověry nám má zajistit aby se nám peníze nerozkutálely.

Stal jsem se loutkohercem

2006-12-19T12:45:00.000+01:00

Koncem listopadu letošního roku mne oslovil Lukáš Gavenda s prosbou,zda bych mu nemohl zahrát otce v jeho nové hře nazvané "O třech dcerkách".Na roli otce jsem si již zvykl.Hrál jsem ho v pohádce "Kráska a zvíře",kde jsem měl také tři dcery,tak proč ne teď.Název hry sám prozrazoval,že to opět budou dcery tři.Nabídku jsem tedy přijal a byl jsem pozván na první čtenou zkoušku.Tam mne,ale čekalo překvapení v podobě loutky starého otce.Budu vodit loutku a současně jí dám svůj hlas.Bylo to něco nového,co jsem do té doby nezkoušel.Člověk se má učit pořád i když si myslí,že už to není potřeba.Vyvrcholením našeho zkoušení pak bylo představení 5.prosince a repríza 17.prosince.Hra je legendou o svatém Mikuláši.

Účast diváků dětí i dospělých potvrdila,že o tento druh divadla zájem je.Že se hra vydařila o tom svědčil dlouhotrvající potlesk.Děkuji tímto Lukášovi,že mi umožnil získat další zkušenost a udělal ze mne také loutkoherce.

Repríza Sřelnice 15.12.2006

2006-12-18T11:43:00.000+01:00

Repríza představení hry N. Machiavelliho "Mandragora " se stala ukázkou jak je možné zneužít ochoty amatérských nadšenců,kteří se věnují provozování divadla,ke komerčním účelům provozovatele zařízení, bez náhrady za provedenou práci.Než soubor vůbec začal s přípravou představení( t.j.postavení kulis,ovětlení,montáž zvukového zřízení atd.)byl předem vyzván k tomu aby provedl po ukončení svého představení,úpravu sálu na stolové uspořádání pro večírek,který bude následovat příští den.Věc,která je ve vztazích provozovatele a skupiny,která provádí představení neslýchaná. (chceš hrát,tak musíš makat, jinak hrát nebudeš!).Protože jsme řadě našich přátel slíbili,že další představení Mandragory bude na Střelnici,náš principál tuto podmínku přijal(aby nedošlo k pomluvě souboru Navenek).Stalo se při příjezdu na Střelnici,že i když je kulturní zařízení po nákladné rekonstrukci,není pro provozování divadla náležitě technicky připraveno.Předně montáž kulis není ideální,prakticky žádné tahy,nedá se zakrýt strop jeviště(divák z předních řad vidí strop s tahy a reflektory,což ruší).Osvětlení jeviště není pořád dořešeno.Nedostatečné šatny(dá-li se to šatnami nazvat,není v nich voda,umyvadla a také sociální zařízení)Technické spojení jeviště -hlediště a inspicie to je tak na úrovni 30 let 20.století.Při vší úctě,je Orfeum pro provozování divadla proti Střelnici doslova ideálem,který má k dokonalosti značně daleko.Kdo projektoval Střelnici s úmyslem,že se tam bude hrát divadlo,tak divadlo nikdy neviděl a némá povědomí jak se divadlo provozuje.
Divadlo Navenek je parta nadšenců,která dokázala,že i přes tyto uvedené nedostatky, je schopná představení uskutečnit .Předvedená hra byla ochuzena o světelné efekty,které obohatí scénu o dobrých sto procent a to jo velká škoda.Nedostatečné osvětlení zabránilo bližšímu kontaktu hrců s diváky.Herci se museli neustále hlídat a držet v zadní části jeviště,aby byli vůbec řádně vidět.Zvukové zařízení fungovalo díky tomu,že zvukař seděl přímo na jevišti.Užívání zvukového pultu nad jevištěm je dosti problematické.Šatny a soc zařízení byli již popsány.Během představení není kam.
Vlastní repríza představení hry Mandragora po stránce provedení nebyla špatná a dá se hodnotit za uvedených podmínek jako dobré představení.

Příprava premiéry

2006-11-18T10:44:00.000+01:00

Konečně se po dlouhé době zkoušení pro všechny přiblížila chvíle o které jsme snili na počátku,kdy se otevřely texty a začala se číst divadelní hra Mandragora.Od té doby uběhla spousta času vyplněného učením,rozjímáním a promýšlením nad textem, jeho obsahem a možností vyjádření myšlenky,kterou do celé hry vložil autor.Byly to hodiny a hodiny strávené v KZ Orfeum,ale také na soustředění v Libici.

Na veřejné generální zkoušce a také na vystoupení v Klášterci jsme se setkali s první reakcí diváků.Teď to bude při premiéře a bude to před naším,domácím publikem.To vyvolává ve všech kteří uvedení hry připravují určité napětí.Jak budeme publikem přijati,bude se hra líbit,co na to řeknou kritikové,budou vynaložené prostředky adekvátní odezvě a co naše společná snaha a práce,dozná úspěchu?To vše probíhá myslí herců,techniků,producenta a také režiséra,který musí všechny potřebné věci dát dohromady a zkloubit v jeden ucelený celek,který se předkládá divákům jako hotové představení.

Přáním a snahou celé party nadšenců je, aby to bylo představení úspěšné,které pak přiláká další nové diváky a spolupracovníky souboru Navenek.

Místo premiéry-veřejná generální zkouška

2006-10-30T13:19:00.000+01:00

Naplánovaná premiéra hry Mandragora na 28.10.2006 na Střelnici v Kadani se bohužel nekonala,protože sál není v současné době schopen k provozování kultúrních pořadů.Tato informace byla souboru oznámená v úterý 24.10.2006.Principál a režisér se tedy rozhodli,že veřejná generálka ,která se měla původně také konat na Střelnici,proběhne v KZ Orfeum v Kadani.Zařízení je vlastně domovskou scénou divadla Navenek.K překvapení režiséra se dostavil slušný počet diváků.Jen od představitele Ligura přišlo tolik členů rodiny a známých,že obsadili dvě řady křesel a to je jich v jedné řadě 14.Upozorňuji,že pozváni byli jen nejbližší známí a přátelé divadla.Nebyla prováděna vůbec žádná propagace.Sál byl z poloviny zaplněn.

Na hercích bylo vidět,že jsou z takového počtu diváků na veřejné generálce troch nervozní,ale to se po prvních zvucích hlasu průvodkyně katedrálou Santa Croce změnilo.Hra nabrala správné tempo,které se udržovalo až do konečného výstupu,kdy se fráter Timotej za všechny učinkující v příběhu s diváky loučí a posílá je domů.Ti jsou spokojeni,potleskem nešetří.Ostatně již během představení odměnili herce potleskem několikrát na otevřené scéně.Dá se tedy říci,že soubor je na středeční představení 1.11.2006 v Klášterci trochu připraven. Když dopadne vystoupení tak jak veřejná generálka budeme v celku spokojeni.

Františkáni

2006-09-10T07:44:00.000+02:00

V sobotu 9.září 2006 se konal den otevřených dveří kulturních památek po celé naší zemi.Také u nás v Kadani byl proto otevřen pro širokou veřejnost klášter 14 svatých pomocníků.Aby bylo dosaženo oživenější prohlídky byli požádání členové divadla Navenek zda by nemohli v tento den vystupovat v klášteře v rolích mnichů františkánů.Měli tak na různých místech ukazovat jak se v takovém klášteře žilo. Sice jen ve velmi malé omezené činnosti.Za krátkou chvilku prohlídky nebylo možné ukázat celý bohatý rejstřík života mnichů.Ale i tak návštěvníci mohli vidět a slyšet výklad o jejich životě přímo z úst mnichů, což je přitažlivější a poutavější než suchý a naučený výklad průvodce.Mohli se dokonce na život a práci bratří přímo zeptat a podebatovat s nimi. Velmi příjemné bylo pro bratry, když se někteří dotazovali zda jsme opravdu bratři františkáni a kolik nás tady v této době žije a jak se nám žije atd.To byly dotazy od návštěvníků,kteří nás herce ještě asi nikdy neviděli v našem divadle a nebo to byli návštěvníci,kteří se přijeli podívat se zájezdem z jiných končin.Příjemné bylo, když jsme po 16 hodině navštěvy ukončili s vědomím dobře vykonané práce.Velký dík za to že den tak dobře dopadl patří bratru Lukáši Gavendovi,který se postaral o duchovní stránku a také bratru Janu Milotovi,jenž se o nás staral po stránce materiální.

Strážci Hasištejna

2006-07-10T22:12:00.000+02:00

Při nedávných HASIŠTEJNSKÝCH HRADNÍCH HRÁTKÁCH mě potkala zvláštní věc.Skoro bych řekl ,vidění.Jako herci jsme užívali za šatnu zbytek rozbořeného hradního paláce,který se dal uzavírat brankou opatřenou zámkem.Po příjezdu na druhý den jsem se šel do naší šatny ustrojit do kostýmu.Po převlečení jsem chtěl odejít k ostatním hercům,ale zůstal jsem najednou stát a pomalu mne začalo mrazit v zádech.U branky,kterou se vcházelo a vycházelo ven ,najednou stály dvě ozbrojené a ke všemu odhodlané dívky.Vůbec nic neříkaly,jen mne upřeně pozorovaly.Jedna měla takovou divnou halapartnu a druhá dlouhý kovaný meč.Chvilku jsme se na sebe dívali beze slov a pak mne napadlo,že takové zjevení dvou dívek mi nikdo nebude věřit, když to budu vypravovat.Proto jsem rychle popadl fotoaparát a ten zjev vyfotil, aby i ostatní mohli vidět strážkyně jako já.Sotva jsem udělal tyto dva obrázky dívky zmizely a já ani nikdo jiný jsme je už neviděli.Tak si říkám,že na Hasištejně není Bílá paní,jako na jiných hradech,ale že se tu zjevují ozbrojené dívky. Před ublížením mě pravděpodobně zachránilo,že jsem byl v kostýmu kaplana.Kdo tomu nevěří ať se tam jede podívat,ale nikomu nezaručuji,že zažije to co já.

Kdo umí

2006-04-23T17:15:00.000+02:00

Kdo umí ten umí a kdo neumí ten čumí.
Moje spolužačka a dlouholetá kamarádka mi poslala takový zajímavý klip.Bylo tam předvedeno jak si dovede chlap,neboli mužský, poradit i s takovou prací jako je skládání prádla,aby to vypadalo jako od profesionálů.Jde o jednoduchý přípravek ,který dokáže složit vyžehlené prádlo tak aby mělo stále stejné rozměry a při složení na sebe, vypadalo vzhledně a pěkně.Přípravek je velmi jednoduchý a dokazuje,že v jednoduchosti je právě ten vtip a umění poradit si a usnadnit si i tak, jak říkají ženy složitou práci, jako je skládání prádla, aby to byla zábava a vypadalo to velmi pěkně.

Koště

2006-03-30T01:29:00.000+02:00

Při úterní zkoušce jsem byl osloven principálem divadla Navenek J.Losenickým dotazem zda nemám na zahradě a nebo vůbec nějakou metlu nebo koště.Prý ho potřebuje do chystané Frašky o kádi, kterou teď nacvičuje. Můj dotaz zněl,zda má být ta metla rýžová nebo umělohmotná nebo to má být rýžový smeták.Teprve po tomto mém dotazu byla objednávka upřesněna,že by se mělo jednat o koště středověké, jaké se používalo na venkově někde v e Francii a že ho potřebuje na čtvrteční představení.Tedy ten termín je na sehnání takového koštěte ze středověku a ještě někde s Francie,skoro šibeniční.Při své pondělní cestě z Chomutova do Kadaně jsem viděl velké hromady ořezaných stromů podél silnice č.13,kde se teď koná prořezávka.Mimo jiné je tam dost březového proutí.Tak mne napadlo,že by se takové koště dalo snad při troše šikovnosti i udělat tady u nás a nemuselo by se shánět někde ve Francii za drahé peníze.Těch pár březových větviček snad nějak svážu dohromady.Taková košťata vyráběli dříve na venkově obyčejně staříčci doma na dvorku,na jaře, když pěkně svítilo sluníčko a v hospodářství se pak používala po celý rok na zametání a uklízení.Přivezl jsem materiál a dal se na zahradě do práce,jsem už přece stařík.Postup nebudu prozrazovat co kdyby byl zájem o další výrobky a já bych tím vlastně mohl přijít o kšeft,kdybych teď prozradil jak se takové koště vyrábí. Asi po hodině práce se mi podařilo koště vyrobit.Na přiložené fotografii vidíte hotový výrobek.Hned jsem ho také vyzkoušel a zametl chodník kolem chatky.Musím přiznat,že jsem byl překvapen jak to s takovým koštětem docela šlo.Výrobek je funkční a kdo ho chce spatřit na vlastní oči,bude muset přijít na dnešní představení několika členů divadla Navenek „Fraška o kádi“.

Znovu pod sněhem

2006-03-12T12:22:00.000+01:00

Zahrada je znovu pod sněhem.

V sobotu ráno jsem brzy vyrazil na naši zahradu nad Kadaní.Svítilo krásně sluníčko a vypadalo to na krásný už skoro jarní den.Rozdělal jsem v krbu oheň a za chvilku bylo příjemné teplo v celé chatičce.Nerad se převlékám do studeného oblečení,jak při příchodu,tak také při odchodu domů.Na dnešní den jsem si naplánoval úpravu skleníku pro výsev semen na sadbu,která potom půjde ven na záhon.Sadbu si vždycky děláme sami.Nejdříve jsem ,ale šel doplnit krmítka pro ptáčky.Na zahradě ještě pořád leží sníh a tak je musíme přikrmovat.Začal jsem doplňováním a v tom to začalo.Obloha se začala zatahovat a z mraků se sypaly obrovské vločky sněhu.Takovým říkáme chlópance.Byla tu nová zima.Když jsem přišel domů a viděl na internetu informace,že nám zase zapadla celá republika sněhem ani jsem se nedivil.Naše zahrádka je tak maličká a taky je pod sněhem.

Machiavelli,Florencie,Mandragora

2006-03-04T07:54:00.000+01:00

Konečně jsme se zase po delší době sešli na čtené zkoušce hry Mandragora.Doba mezi první a touto zkouškou,ale byla vyplněna přípravou a odehráním tří představení hry „ Škola pomluv „. Dvě představení byla určena školám a to třetí bylo večerní představení pro veřejnost,která neměla možnost spatřit premiéru.Proti premiéře byla hra trochu upravena,hlavně její délka.Představení trvalo necelé dvě hodiny.Herci byli spokojeni a podle potlesku při děkovačce diváci také.Další čas zabral také Masopust,který jak jsem sám viděl dopadl i díky pěknému počasí velmi dobře.Tato delší pomlka vyplněná jinou hereckou aktivitou vůbec neubrala na chuti a touze po nacvičování nové hry.Sehnal jsem zase nějaké nové materiály o Niccolo Machiavellim,který hru Mandragora napsal a také o Florencii,kde se děj hry odehrává. Při debatě padl docela zajímavý návrh,že bychom se také mohli do Florencie podívat když už o ní budeme hrát.Návrh jistě dobrý,ale ten výlet by byl dosti nákladný.Určitě by nám to trochu pomohlo.Florencie je kolébkou renesance a děj Mandragory
se v renesanci odehrává.Z té doby tam najdeme dnes jen historické stavby a umělecká díla v podobě soch, obrazů a vzácných tisků. O atmosféru a myšlení lidí doby renesanční se musíme pokusit sami tím co předvedeme na jevišti.Podle materiálů,které se dají dnes dohledat Machiavelli mimo jiné napsal Mandragoru, krom jiného, také pro svoje potěšení.Napsal ji jako tendenční komedii.Jeho komediální nadsázka sahá až na hranici společenské satiry.Sám o Mandragoře říká: Jde o obtížný proces vymaňování se ze staletých,navyklých pohledů a dogmat.Kdy nový úhel pohledu odkryje podstatu či nepatřičnost navyklých věcí.
Mandragora – (česky Pokřín obecný ) je rostlina jejíž kořen byl hojně používán ve středověkém lékařství.Byla používána jako symbol plodnosti coby rostlina oboupohlavní,která buď reprodukovala sebe sama,nebo jak mužské tak také ženské druhy.Rostlina svým rozdvojeným kořenem evokovala lidskou bytost. Měla prý narkotické a afrodisiální vlastnosti.Ve středověku se věřilo,že roste ze spermatu oběšence ( odtud také název šibeničník) ,předpovídá budoucnost,otevírá zámky a je zlatonosná.
Proto věřím,že při dobré práci celého souboru nám tato hra přinese zlaté úspěchy.

Vrabci

2006-02-23T14:36:00.000+01:00

Vrabci na huntě.

K článku vrabci na huntě.Přečetl jsem si ho a chci popsat moje zážitky z krmením ne jen vrabců,ale ptactva celkem.Krmím jen přes zimu a ne na balkoně paneláku,ale jdu za nimi do přírody.Máme zahrádku a protože se nám tam ptáčkové objevují po celý rok rozhodli jsme se s manželkou,že je budeme přes zimu krmívat.V době našeho rozhodování byl trh na takovéto věci velmi špatně zásoben a vlastně v té době se krmítka ani neprodávala.Musel jsem si je tedy vyrobit a tak jsem zapojil své ruce do práce.Vymyslel jsem krmítko ze zásobníkem, aby nám tam to krmení vydrželo delší dobu,protože přes zimu nechodíme na zahradu každý den.Krmíme hlavně slunečnicovým semenem a směsí ptačího zobu.Také přivazuji na provázky kůže ze špeku a hovězí lůj.
Je zajímavé pozorovat jak se ptáčkové chovají.Když přijdu na zahradu a krmítka jsou prázdná,není kolem ani ptáčka.Jakmile,ale krmítka doplním,tak za malou chvilku se objeví první průzkumník.Obyčejně to bývá nějaká sýkorka,která sebere semínko a odletí pryč.Po krátké chvilce se ale vrací a s ní již další a pak další a další.Vypadá to jako by se tam někde, kde konzumují domlouvaly a předávaly si informace o tom kde semena sehnaly a kde jsou k sebrání.Není to jen u sýkorek spolu přilétají i brhlíci,pěnkavy,kominíčci,ale vrabců málo.Vrabec je typický ptáček našeho venkova,který se přiživoval na venkovských dvorech, kde také nacházel dostatek místa pro hnízdění a materiálu pro stavbu hnízd.V moderních městech se vyskytuje velmi málo. Městské prostředí jim moc nevyhovuje, proto se nám zdá,že vrabců není.U nás na zahradě jsou,ale v porovnání s těmi ostatními je jich méně i když se snažíme je dobře krmit.

Masopust

2006-02-20T16:56:00.000+01:00

Masopustní tradice.

Přečetl jsem si poslední číslo časopisu Receptář,který pravidelně odebírám.Je tam krásný článek o vzniku a tradici dodržování masopustního veselí. Masopust dnes není nic nového a kořeny má už v pohanských dobách,kdy lidé neměli boha jednoho,ale bohů mnoho.Bývalo to takové první předzvěstí jara.Lidé se už veselili,že zima konečně přestane.Uspořádali si k tomu bujnou zábavu s dostatkem jídla.Únor bývá většinou časem vepřových zabijaček,je dostatek masa a to k oslavám patří.
Co mne,ale nejvíce potěšilo je skutečnost,že Kadaň je uváděna v přehledu měst a obcí naší republiky,kde se tradice masopustu slaví.Bude to v sobotu 25.února 2006 a bude to velké.

Přesnost,dochvilnost a také zodpovědnost

2006-02-16T05:13:00.000+01:00

Přečetl jsem si článek Františka Červeného na jeho blog.spotu „Jak režiséři přicházejí o iluze“. Článek je o divadelní zkoušce.Četl jsem ho zrovna před tím,než jsem začal zpracovávat další příspěvky naší malé ankety.
Jednou z otázek je : Máš rád přesnost a dochvilnost? Dá se říci,že všichni odpověděli,že tyto dvě disciplíny mají rádi,ale jejich dodržování si přejí hlavně u druhých.
Přesnost se dá dělit na různé kategorie :jako dodržování přesné míry,váhy,objemu atd.Nás ale hlavně zajímalo dodržování přesného času.To je času stanovené schůzky,začátku zkoušek,zahájení představení,dodržení času přestávky atd. Zde už u řady dotázaných dochází k různým úlevám pro ně samotné.Nazývá se to jako akademické čtvrt hodinky.Zmešká-li se zahájení představení kvůli akademické čtvrt hodince několika diváků,tak je to přinejmenším pohrdáním dochvilnosti těch diváků,kteří přišli včas za předpokladu,že představení skutečně začne tak, jak je uvedeno v programu.To samé také platí na zkouškách souboru.Nedochvilnost a nezodpovědnost těch kteří se zpozdí anebo vůbec nedostaví, potom u těch ostatních vyvolávají špatné stavy,ubírají chuť do další činnosti přesně tak jak to popisuje František.

Pranostika

2006-02-10T15:24:00.000+01:00

O svaté Šcholastice navleč si rukavice.To je pranostika pro dnešní den. Kdo si myslí,že už nebude zima a že se začíná oteplovat ,tak ať na to rychle zapomene.Zrovna dnes jsem již 3x odhazoval sníh z chodníku kolem baráku (protože tento týden máme úklid).Podle předpovědi to na příští týden nebude lepší.Ovšem jiná pranostika zase říká."Únor bílý pole sílí".To znamená,že v tomto roce by mohla být dobrá úroda.To je zase dobře pro nás zahrádkáře.

Smysl amatérského divadla

2006-02-08T14:52:00.000+01:00

V čem vidíš smysl amatérského divadla v dnešní době ?

V rozšiřování kulturního obzoru nejen lidí, kteří se kolem divadla motají, ale i lidí z jejich okolí, protože mnozí z nich by jinak na divadlo nešli. Kdysi byli ochotníci skoro v každé vesnici, kde měli hospodu a sál. Byla to jedna z mála možností jak šířit kulturu a dnešní amatérské divadlo by mělo v těchto tradicích pokračovat, zejména v menších městech. Málo kdo je dnes ochoten jet 50 km do „velkého“ divadla, ale na místní amatéry přijde místo sledování „zábavného“ pořadu v TV a v tom je ten smysl.
V tom, aby se ten, kdo ho dělá rád, vyžil a uspokojil a aby ten, kdo se na to rád dívá, měl na co jít.
Pro herce odreagování, pro diváka taky.
V čem? Amatéři mají blíž k divákům a hlavně divák ví, že to hrají skutečně pro ně. Navíc smysl je stejný jako u klasického divadla. Obohatit lidem život o ono kouzlo hry.
Stejně jako v jakékoli jiné době – táhnout káru živými osly a ne parním strojem (a to není citát, to já takhle jdu životem a trousím moudrost, což už ovšem citát J. Werich:-)
Určitě ve zkušenostech a příležitostech pro začínající herce, myslím, že ve všem, ať už jde o herectví nebo o cokoli jiného, je důležitá praxe a zkušenosti. A jak se říká „chybami se člověk učí“ .To je určitě jeden z mnoha smyslů amatérského divadla. Dál pro podporu kulturního života v malých městech, jako třeba tady. Myslím, že to našemu městu prospělo a z mnoha stran jsem slyšela chválu.
Myslím ,že je to užitečná a zábavná věc či naplnění volného času pro ty kdo ho dělají i pro ty kdo na něj chodí.
Je přeci skvělé koukat se na partu amatérů,kteří dělají něco pro lidi,ne pro peníze.
Ani pro slávu,ale prostě proto,že chtějí a že je to baví.
Je to skvělé odreagování a zábava.Je to také dobrá šance pro ty kteří se chtějí věnovat hraní,ale chtějí mít stabilní povolání.
Samozřejmě v tom, že lidi, kteří mají chuť a zájem se pobavit, něco naučit atp. se sejdou a užijí si spoustu srandy. Jen tak mimoděk tam vzniká představení, které pak na 120% hrajeme divákům. Mimo jiné je přeci krásné, když se parta lidí sejde, aby cvičili, jak nejlépe spadnout ze stolu, ne?
Dlouholetý divadelní nadšenec,vedoucí několika souborů na chomutovském okrese,autor několika divadelních her,umělec v mnoha směrech pan Vladimír Valeš říkal: „divadlo kultivuje nejen toho kdo divadlo dělá,ale i diváka který na divadlo chodí „.
Toto je několik citací o smyslu amatérského divadla od členů našeho souboru.

Anketa

2006-02-07T14:09:00.000+01:00

Tak jsem vyhodnotil anketu jednoho malého, různorodého kolektivu,který se věnuje bohulibé činnosti. Provozuje divadlo.Věkové rozpětí je značné. Většina je mladých, ale průměr značně ovlivňuje můj věk.Všichni rádi zpívají, ale bohužel jen doma a okolí ten zpěv nemá rádo.Tento zádrhel se dá společným školením po jistém čase odstranit. Oblíbených herců a hereček jako vzory je celá řada. Nejvíce lidí se dostalo k divadlu díky režiséru Janu Losenickému. Povolání jsou různá.Nejvíce je studujících, ale je zde jedno povolání, které je velmi těžké, ale bohužel je bez názvu. Kuriozní je jeden nosič vody. Metody na prosazování vlastních názorů jsou různé.Výsledkem je, že je potřeba prosazovat názor správný, který je dobrý. Závěrem všichni mají rádi dodržování přesnosti a dochvilnosti.Ovšem jsou jedinci, kteří požadují v dodržování přesnosti pro sebe akademickou čtvrt hodinku( t.j. 15 min. opoždění pro sebe).Podrobné výsledky dodám po obdržení dalších dotazníků na stránkách divadla Navenek

Mokřanská Bůda

2006-02-05T14:28:00.000+01:00

Starý pan Zedníček

V padesátých letech minulého století se začala rozšiřovat zlínská čtvrť Mokrá o kolonii finských rodinných domků. Prvním domkem bylo sídlo stavbyvedoucího, kde bylo také zařízení stavby a sklad. Po dokončení celé kolonie se rozhodovalo co s tímto domkem. Rozhodnutím MNV a také na přání občanů vzniklo zařízení, kterému by se dalo říkat Osvětová beseda, nebo Kulturní dům čtvrti Mokrá.V domku zbyly obvodové zdi, které tvořily vlastní sál pro zhruba 40 diváků, malé jevišťátko a miniaturní kabina pro 16mm filmový projektor na promítání filmů. Iniciátorem vzniku tohoto domku byl také pan Bedřich Zedníček (otec známého populárního herce Pavla Zedníčka). Lidově se tomuto zařízení říkalo Bůda. A v tomto zařízení vznikl ochotnický soubor, který vedl a ze začátku také režíroval a opatroval za pomoci své manželky právě pan Bedřich Zedníček. Byla to parta nadšenců, která si musela vytvořit všechno sama vlastníma rukama. Zhotovení kulis, rekvizit, kostýmů, to bylo samozřejmostí. Udržování tohoto zařízení bylo nutností. Nikdo, žádná instituce na tuto zájmovou činnost nepřispěla a jen díky Bedřichovi, který na to vše dohlížel to náramně dobře fungovalo. Oblíbenost souboru mezi občany byla značná, protože dávané hry se musely několikrát opakovat. Právě pro tu oblíbenost a také proto, že kapacita sálu byla silně omezena jeho velikostí. Pro herce to byla výhoda, nastudovaná hra se tak mnohokrát opakovala a herci se tedy vyhrávali. Současně se také učili tomu aby se svým rekvizitám řádně věnovali, opatrovali si je a řádně se o ně sami starali, protože je potřebovali vícekrát a vlastně si je museli sami opatřovat. Na pořádek byl pan Bedřich pedant. Do tohoto kolektivu jsem já přišel jako 15-letý chlapec a dnes kdykoliv jedu do Zlína, rád se s panem Bedřichem na pár slov zastavím a pohovoříme o divadle. Byl a je dodnes pro mne představitelem té dobré party lidí, kteří dělají ochotnické divadlo s láskou.

Včera byla zkouška

2006-02-03T14:47:00.000+01:00

Bylo to krásné a sešlo se nás tolik,že jsem byl překvapen.Hra kterou chci na příští sezónu hrát je tak zaplněna postavami,že se na každého dostane role a myslím ,že budou všichni spokojeni.